Volí si stezku chodec nebo stezka chodce?

Kapitola první - Oznámení

1. června 2012 v 20:59 | Kajša |  Extra Eliška
Nevěřícně jsem se na mámu podívala. Její oznámení bylo šokující - těhotná v pětačtyřiceti?!
"Ale mami! Vždyť je ti 45!" snažila jsem sezakrýt histerii v mém hlase, ale prostě to nešlo.
Máma se zamračila. "Copak jsi vždycky nechtěla mladšího sourozence?"
"To jo," přiznala jsem. "Ale.." Zavrtala jsem se pohledem do země. Ona snad nechápe, že porod v tomhle věku může být nebezpečný?
"Ale?" zvedla uraženě obočí.
"Echm.. nic," pokusím se o úsměv. "Jsem fakt moc ráda!"
Mamince vytrysknou slzy a šťastně mě obejme. Nedokázala bych říct, co si myslím, zlomilo by jí to srdce. Navíc já a upřímnos? To nejde dohromady! I tak ji mám ráda.
☺☺☺
"Děláš si srandu, Ell?"
Moje nejlepší kámoška na mě vykulila své panenkovské modré oči. Hned jak jsem dostala propustku (máma mě přestala škrtit a poplácávat po zádech se slovy typu: "Teď to pro nás všechny bude těžké." a já se nenápadně vypařila), šla jsem přes skype zavolat Anastázii.
"Tazi, co mám dělat?"
"To bude v pohodě! Zajdem na zmrzku a všechno to pořešíme!"
Jak bych mohla odmítnout? Vím, že mi to pomůže a navíc mám chuť na zmrzlinu.
"Tak fajn, za deset minut jsem u vám.. Pa."
Ukončila jsem konverzaci a šla se zeptat mámy, jestli můžu jít ven. Pochopitelně mi to povolila. Převlékla jsem se do uplých letních šatů a mohlo se vyrazit.
"Čauký," objala jsem Tazi, jen co jsem doběhla k jejich domu.
"Čus, tak jdeme?" usmála se. Přikývla jsem, ale to už asi ani nestačila postřehnout.
V cukrárně "Na skleněném vrchu" jsme objednaly zmzlinu. Já pochopitelně jogurtovou a karamelovou s malinovým topingem a lentilkami, ale Tazi zůstala u obyčejné jahodové. Senařka.
Skvěle jsme se bavily, flirtovaly jsme s číšníkem, probíraly rizikové těhotenství a nakonec jsme se domluvily na přespání u nás.
Tazi mě doprovodila domů. Když jsem přišla, jen jsem křikla na mámu, že už jsem doma a zalezla jsem si do pokoje a pustila si Avril Lavigne.
Po půlhodince mě to už přestalo bavit, tak jsem začala hrát na kytaru. Brnkla jsem trsátkem přes všech šest strun a ozval se dokonalý zkvuk. Zavřela jsem oči a užívala jsem si toho, že mám chviličku jen a jen pro sesbe. Přibližně padesátkrák jsem hrála Ninu od Tomáše Kluse. Víte, co je na tom jméně nejhorší? Že je vždycky objeť! Je to vážně strašný..
Po hodině mě začly bolet prsty, tak jsem se rozhodla, že udělám úkol do matiky. Je TAK primitivní!
Dopočítám a do hlavy mi skočí myšlenka: Co se zkusit na něco kyvadélka?
Sundala jsem si z krku ametyst a začla se ptát:
"Líbí se mi Petr?"
Kyvadélko se rozhopalo ze severu k jihu, což znamená Ano.
"Líbí se mi Onda?"
Ano. Cože??
"A líbí se mi Kuba?"
Ano. Ježišmarjá! Mně se líbí tři kluci zároveň! No co se z toho vyklube, na to jsem vážně, ale vážně zvědavá!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jurnal jurnal | 1. června 2012 v 21:09 | Reagovat

wow! úžasný, skvělý, bezvadný..... nejlepší.... jo a máš strašně moc krásnej blog :*

2 Kajša Kajša | Web | 1. června 2012 v 21:13 | Reagovat

nepřeháněj, brouku ;-)

3 jurnal jurnal | 2. června 2012 v 18:49 | Reagovat

nepřeháním!!![2]: :-D

4 Green hippo Green hippo | 12. června 2012 v 18:58 | Reagovat

Kajšo, nepřipomíná ti to teď něco??=)

5 Kajša Kajša | 13. června 2012 v 6:50 | Reagovat

[4]: Co?? To je ten příběh, co jsem psala předtím =)) ale trochu jinej... :-)
vadí ti to???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama