Volí si stezku chodec nebo stezka chodce?

Středa

20. června 2012 v 8:00 | Kajša |  Nina
Vyšla jsem ze školy. Dnešek byl snad ještě horší, než včerejšek. Všichni se bavili o pohřbu, o pitvě, o Eliščiným parte.. Pitomé P.
Skoro jsem běžela domů. Nechci dneska už s nikým mluvit. Asi bych se rozbrečela. Včera, jen co jsem přišla domů, bylo brečet úplně jednoduché, ale nepomohlo mi to.
Došla jsem na náměstí a zazvonil mi mobil. Moc často se to nestává. Nejsem oblíbená. Otevřela jsem červené véčko a ze sluchátka se ozvalo: "Nino," aha. Volá mamka. "chceš odvézt domů? Jsme ve městě. Budeme čekat na velkým parkovišti."
Řekla, že budu za dvě minutky tam.
Obrátila jsem se a stejně rychlou chůzí jsem došla k našemu autu.
"Ahoj," přivítá mě máma. "tak jak ses měla ve škole?"
Cože? No to je otázka, mami, fakt, pomyslím si.
"Hm, dobrý."
Proč jsem taková lhářka? Nechápu to!
Otevřela jsem dveře do auta. Máma mě ale zarazila.
"Ninuško, bábička Seifertová včera v noci umřela."
Řekla mi to jako nic. Prostě jen tak, jako by se nic nestalo.
Zírala jsem na ni. Je to snad nějaký hloupý vtip? Ne, z to by si neutahovala. Tváří se naprosto normálně a já už zase nemůžu brečet. Táta ještě nic neřekl. Jako obvykle.
"Já jsem dneska nebyla v práci," začala povídat. "byla jsem tam jenom na chvilku, a pak jsme byli s tatímkem zařizovat takový ty věci k pohřbu."
Super! Ale já to nechci vědět, víš?
Nasedla jsem do auta. Už jsem ji nechtěla poslouchat.
Přijeli jsme domů. Nevnímala jsem, co naši říkali, jen jsem automaticky vystoupila a došla ke vchodu domů Zaslechla jsem ně co o zahradě, tak jsem sešla schody a došla před branku.
Myslela jsem na babičku. Na poslední den, kdy jsem ji viděla. Máma říkala, že už na tom není moc dobře, a tak jsme ji šly se sestrou pozdravit. Že na tom není dobře bylo slabé slovo. Babička už jen spala. Nevstávala z postele a můj prastrýček (tedy její syn) ji musel krmit injekční stříkačkou. Pamatuji si každičkou vteřinu, kterou jsme tam byly. Strýček hodně mluvil, ale ta jediná věta, co se mi zaryla do paměti byla: "Už to bude mít za sebou, chudinka." Nebrečela jsem před ním. Vyšly jsme a já se nezastavitelně rozbrečela. A ještě jedna věc, na kterou nikdy nezapomenu. Její vlasy. Měla vlasy jako stará panenka, se kterou jsem si hrávala. Když jsem ji pohladila, bála jsem se, abych jí něco neudělala. Je to moje nejhorší vzpomínka.
Byla jsem ve svém pokoji. Ani nevím, jak jsem se tam dostala.
"Nino!" ozvalo se ze spodního patra. "Jedeme sehnat hospodu, kde bysme měli hostinu. Nechceš jít s náma, viď?"
Nechtělo se mně mluvit, tak jsem jen zavolala krátké "ne". Nechtěla jsem tomu věřit. Najednou jsem si uvědomila, že mám strašnou žízeň.
Seběhla jsem schody a napustila do půllitrové sklenice vodu z kohoutku. Došla jsem k baru.
Ležel tam papír A4 a na něm ozdobným písmem:

Jak tiše žila,
tak tiše zemřela.

Marie Seifertová

Opustila nás dne 14.6. ve věku nedožitých 99 let.

Dál už jsem nečetla. Jak tiše žila, tak tiše zemřela. Teď už jsem plakala. Bolela mě hlava, jako kdybych měla omdlít. Už jsem nechtěla nic vnímat. Už nikdy. Přála jsem si neexistovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anonimus anonimus | 20. června 2012 v 15:03 | Reagovat

Můžu se zeptat proč píšeš furt o smrti? Je jasný že takovejhle tejden si mít nemohla!!! O smrti se blbě čte a člověku to zkazí náladu!

2 Green Hippo Green Hippo | Web | 20. června 2012 v 15:36 | Reagovat

Ne, nestalo se jí to v jednom tejdnu. Jen během dvou,třech měsíců. Ale máš pravdu. Je to depresivní...

3 Kajša Kajša | Web | 20. června 2012 v 18:30 | Reagovat

[1]: Jetli se ti to nelíbí, tak proč to čteš?

4 Green Hippo Green Hippo | Web | 20. června 2012 v 18:32 | Reagovat

To bylo na mě?

5 Kajša Kajša | 21. června 2012 v 9:17 | Reagovat

[4]: Ne, Kači..

6 Blair Blair | 21. června 2012 v 17:22 | Reagovat

Obávám se že taky dost dobře nechápu, proč to čtete, když pak jen kritizujete! Když napíšu článek o 2. světový budete říkat, nemám psát tak depresivní věci? Vždyť je to pravda!

7 Mrs. Wonderful Mrs. Wonderful | Web | 3. května 2013 v 20:01 | Reagovat

Ježiš nechte jí být! Sami nic tak skvělýho nenapíšete! Mě taky pomáhá, když o tom, co mě trápí napíšu! Tak takový lidi neodsuzujte! Děkuju!

8 Kajša Kajša | Web | 5. května 2013 v 10:22 | Reagovat

[7]: =) dík

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama