Volí si stezku chodec nebo stezka chodce?

Úterý

19. června 2012 v 8:00 | Kajša |  Nina
Je krásné červnové ráno. Jsem asi v polovině cesty do školy, když mi volá Bětka.
"Běty?" ozvu se do sluchátka.
"Nino, nevíš, kdo včera chyběl ve škole? Já jsem si vzpoměla jenom na Vránovou.. Nevíš někoho jinýho?" vychrlí na mě. Její hlas zní trošku divně.
"Co se stalo?"
"Prosím, zkus si vzpomenout, kdo včera chyběl!"
"Já nevím," odpovím jí. "vážně si vzpomínám jen na Vránovou."
Vránová je naše spolužačka. Nemám ji moc v oblibě, ale ne, že bych ji neměla ráda, to v žádném případě. Prostě si jen nerozumíme.
"Nino, mamce říkala teta že.. že p-prej nějaká h-holka od nás včera u-umřela. P-prej ji našel její bratr. Jana m-má bratra.."
Bylo zvlášní, když o Vránové mluvila jako o Janě, ale to teď nebylo důležité.
"Bet, to se určitě zpletla.. Třeba to nebyl nikdo od nás ze třídy!" snažím se ji uklidnit.
"Snad," hlesne potichu.
"Vážně, to bude v pohodě, ju? Užij si vystoupení a nemysli na to. Já ti ještě zavolám. Pa!"
"Tak ahoj. A děkuju."
Zaklapnu svoje véčko. Snažím se vztřebat informaci, kterou jsem se právě dovzvěděla. To není možný! Nikdy neměla žádné potíže nebo nějaké závažné nemoci.. To nemůže být pravda!
Jdu automaticky, takže ani nezjistím, že už jsem v šatně. Přezuju se a málem doběhnu do třídy, i když jdu dneska vážně brzo.
Ve třídě je ticho jako v hrobě. Ne, to je špatný přirovnání. Sedí tam jenom dva spolužáci. Kluk, co se do mě jen naváží a pak kamarádka. Pokusím se na ni usmát.
"Ahoj Anež!"
"Ahoj," odpoví nepřítomě. Ani se nezvedla od knížky.
"Echm.. Můžu ti něco říct?"
"Jojo, jasně," konečně zaklapla knížku. No sláva.
"Tak pojď na chodbu, prosím."
Dojdeme tak bezeslova. Nakonec se potichoučku ozvu.
"Volala mně Bětka.. Prej jí máma říkala, že nějaká holka od nás ze třídy včera umřela. Myslí si, že je tto Jana."
Vychrlila jsem to ze sebe, ale neulevilo se mi. Anežčiny oči se zalily slzami. Věděla jsem, že není objímaci typ, proto jsem nevěděla, co mám dělat.
Po chvilce navrhla, že půjdeme do šatny.
Tam to bylo ještě horší. Ivka měla oči rudé od pláče a vedle ní stála beze slova upovídaná Lenka.
"Vy to víte?" šeptla Lenča.
Jen jsem přikývla. Takže je to pravda. Nemůžu brečet. Ne, nedá se to.
Po chvilce přišla Nellča a po ní i Anička. Ani jedné z nich jsem to neřekla. Oznámila jim to Léňa.
Za pět minut nám začíná hodina. Vyšly jsme schody do třídy. Přesně v 8:00 přišla do třídy naše třídní. Měla na sobě černý přehoz a v očích slzy. Tak je to definitivně pravda.
"Jak všichni víte," začala mluvit do tiché třídy. "včera nám zemřela jedna spolužačka."
Rozplakala se a zapálila svíčku. Čekala jsem, že půjde na místo vedle mě, kde seděla Jana Vránová. Zastavila se ale o řadu přede mnou. Na místě Elišky Hamžové.
Vrátila se zpět dopředu a řekla: "Teď půjdeme za Elišku společně pověsit vlajku."
Eliška? To ne! Ona prostě nemohla umřít! To ne..
Všichni se potichoučku zvedali. Nikdo nemluvil, skoro každý brečel. Jenom já zase nemohla. Neumím brečet před lidmi. Nevadilo by mně, že bych se ztrapňovala. Navíc, kvůli Elince bych se klidně ztrapňovala jakkoliv.
Vyšli jsme před školu. Stoupli jsme si do kroužku a modlili se. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Ne, to nejde.
Pomaličku jsme došli do třídy. Naše matikářka (a budoucí třídní) nám řekla, že nebudeme nic probírat, ať myslíme na Eliš.
Čas se vlekl nekonečně pomalu. V polovině druhé hodiny dorazila Emma. Byla na rehabilitaci.
Kdo jí to řekne?
Naštěstí se k tomu odhodlal Petr. Emma se zatvářila vyděšeně, a pak se jí oči zalily slzami. Ve třídě bylo ticho. Nikdo nemluvil, nanejvýš pár lidí schnělo kapesníčky.
Třídní nám přišla říct, že se neví, co se jí stalo. Dozvíme se to až po.. Nedokážu to slovo ani vyslovit... Až po pitvě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Green Hippo Green Hippo | 20. června 2012 v 12:30 | Reagovat

Šári? Jo, je to fajn článek, ale proč to děláš? Proč si zbytečně připomínáš, co se stalo? Proč to připomínáš nám? Proč? Proč jsi se tak změnila? Šári, my na to chtěly zapomenout! A i ty tvoje básničky...

2 Kajša Kajša | Web | 20. června 2012 v 18:35 | Reagovat

[1]: Tak to nečti Kači! Mně nejde na to zapomenout! A to, že jsem se změnila má asi nějakej důvod, nemyslíš? Promiň, nechtěla jsem, aby jste si na to vzpoměli.. Ale postupně na ni zapomínáte, nevšimla sis toho?

3 Green Hippo Green Hippo | Web | 20. června 2012 v 19:13 | Reagovat

Nezapomínáme, Šári. A promiň, přehnala jsem to. Měla jsem náladu pod psa. Ale ono když se o tom začne mluvit, bzpomenu si na ten náš rozhovor, na tu beznaděj...

4 Kajša Kajša | Web | 21. června 2012 v 9:19 | Reagovat

[3]: Promiň..

5 Greenhippo Greenhippo | Web | 21. června 2012 v 17:28 | Reagovat

Tak já se ti omlouvám a ty odepíšeš PROMIŇ?! =)
Šári, ale jestli nad TÍM fakt uvažuješ...svěř se aspoň někomu, kdo může shodnotit tvou situaci, my o tom, co se u vás děje víme houby!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama