Volí si stezku chodec nebo stezka chodce?

Červenec 2012

29.7.2012

29. července 2012 v 19:57 | Kajša |  Můj E-deníček
Čauky lidi..
Momentálně nemám moc daleko k psychickýmu zhroucení. Budu TÝDEN sama s mým dědečkem. Už dneska jsem se cítila jak služka a bude to čímdál horší. Kdo mě zachrání??

Jurnal, osobní psycholog si dává dovču - teď potřebuju terapii já..

Pa a pa.. Mějte se líp, než já (to nebde těžký, ne??).
Vaše Kajša

Prvorozená - 4. kapitola

28. července 2012 v 17:57 | Kajša |  Prvorozená
Byl to gepard. A v zubech držel.. Dally se zvedal žaludek. V zubech držel Hanino zkrvácené tělo.
Gepard zavrčel. Dally už nemohla utéct. Za chvíli zkončí stejně jako Hana.
Instinktivně se přikrčila, apk z nepochopitelného důvodu vyrazila proti gepardovi. Gepard začal udiveně ustupovat, ale Dally věděla jediné - musí ho zabít. Pokusila se zakřičet, ale z úst jí vyšel jen řev podobný lvímu.
Zarazila se.
Gepard využil její chvilkové nepozornosti a skulil se do klubíčka.
Náhle, jako když praskne bublinka pěny, se z netvora stal Dallyin bratránek Berny.
Dally byl čímdál tím zmatenější. Proč nemá i ona svou lidskou podobu? Proč je to všechno tak zvlášní? A co tu dělá Berny?
Pak na ni Berny promluvil: "Schul se do klubíčka. To tě promění zpět."
Dally poslechla. Neměla proč odporovat.
A vážně to fungovalo. Teď už měla své lidské ruce a nohy. Dokonce i viděla trošičku jinak. Na zkoumání všech změn však neměla čas. Rozzuřeně se rozkřikla na Bernyho.
"Cos jí to udělal? Jak jsi jen mohl? Jsi zrůda. Nenávidím tě! Ty.."
"Dost, Dally!" překřikl ji. "Nechceš si poslechnout pravdu?"
Dally se na něj chvíli nasupeně dívala, ale pak přikývla.
"Mým Živlem je Oheň," vysvětloval. "a Oheň s sebou nese, stejně jako ostatní Živly, i nějaké vlastnosti. Ohňoví prvorození jsou podobní tomu, čemu lidé říkají úpíři. K životu potřebujeme krev, ale na rozdíl od těch příšerek, co si vymysleli lidé, jen jednou ročně. Tentokrát jsem se při tom proměnil a.. Jako zvíře má každý horší sebeovládání. Je mi líto, co stalo."
Zadíval se na Hanino tělo.
"Ale chci něco zkusit," pokračoval. "Ještě nevíme, co je tvůj Živel, ale pokud by to byla Voda, mohla bys ji přivédst zpět k životu."
Dally ho stále sledovala vyděšeným pohledem, ale už vypadala klidněji.
"Pokusíš se o to?"
Chvíli přemýšlela. Vzpoměla si na všechno, co jí Hana udělala. Chce ji vůbec zachránit? Samozdřejmě! okřikla se. Berny nemá přece právo rozhodovat o tom, kdo zemře, a kdo ne.
"Dobře," přitakala.
Berny si v duchu oddechl. "Polož jí ukazováček na čelo a soustřeď energii do ní. Pak opakuj: Navrať, co mrtvé, daruj Síly své."
Dally poklekla k mrtvé dívce a začala odříkávat.
"Navrať, co mrtvé. Daruj Síly své."
Nic se nestalo. Dally se se zlkamáním v očích otočila na bratránka.
"Pokračuj," vybídl ji.
Dally opakovala větu stále dokola. Nepočítala, kolikrát ji už řekla, ale Berny ano. Tato byla šestá. Teď je jejich poslední šance. Teď je JEHO poslední šance.
Dally vyslovila prosbu.
Nehybně ležící Haně se lehce zvedl hrudník. Dýchala!

Prvorozená - 3. kapitola

25. července 2012 v 18:15 | Kajša |  Prvorozená
Mezi naše vlastnosti patří neobvyklá krása a síla a dokážeme se měnit ve zvířata, která nás nejvíce vystihují - Berny je rychlý a vytrvalý, proto se mění v geparda. Já jsem orel. Je toho mnohem a mnohem víc, ale to se dozvíš až časem. Ne, žádné námitky," dodal, když viděl, že se Dally bojovně nadechuje. "Dozvíš se to, neboj se. Teď je na řadě něco důležitějšího - musíš složit přísahu. Opakuj po mně:

Tajemství rodu vznešeného,
neprozradím žádné osobě.
Beru vše, co údělem prvorozeného,
to slibuji, Živle můj, Tobě.

Dally zopakovala celou přísahu, jako kdyby ji znala už léta. Její otec se na ni povzbudivě usmál. Vtom jí však došlo, co řekla jako poslední. "Živle můj". Co je můj Živel?
Tázavě pohlédla na otce. "Jak to bylo myšlené s tím Živlem?" zeptala se.
"Chtěl jsem s tím počkat až na později, ale když ses zeptala.. Každý z nás ovládá jeden Živel. Vodu, Oheň, Vzduch a Zemi. Když říkám ovládá, tak to nemyslím doslovně. Vzájemně si sloužíme. Ani jeden z nás není důležitější. Někteří si myslí, že se Živly určují podle znamení zvěrokruhu, ale ti se mýlí. Živel si tě sám vybere v den tvých patnáctin."
"Jak poznám, který Živel si mě vybral?" zajímala se Dally.
"Řekne ti to ve snu," odpověděl jí táta. "Sny jsou velmi důležitou součástí našeho života. Sny ti poví všechno, pomůžou ti v obtížných situacích. Opravdu jsou velmi důležité."
V tu chvíli si Dally vzpoměla na svůj sen. Už už ho chtěla rodině převyprávět, ale něco ji zarazilo. Tichý hlásek v hlavě jí nařídil mlčet. Dala na jeho radu a začala zas posluchat.
"To je všechno," ukončil rozhovor táta. " teď se běžte oba nasnídat."
Táta vyšel z pokoje. Dally však na jídlo neměla ani pomyšlení. Musela si to všechno pořádně srovnat v hlavě.
Poprosila Bernyho, aby tátovi řekl, že se šla projít a vyrazila do lesa.
Šla po úzké pěšince mezi vysokými borovicemi. Nad hlavou jí zpívali ptáci a rozpínalo se blankytně modré nebe. Došla až na malý palouček porostlý zelenkavou trávou, když si uvědomila, že za sebou někoho slyší.
Otočila se.
A pak TO uviděla.

25. července

25. července 2012 v 17:01 | Kajša |  Můj E-deníček
Lidí! Zdraví blondýna - nekecám, konečně mám barvu vlasů, která přísluší mé inteligenci!! (Teda melír, ale nevadí..)

Prvorozená - 2. kapitola

24. července 2012 v 16:12 | Kajša |  Prvorozená
Září uteklo jako voda. Nikdo už Dally nevěnoval zvýšenou pozornost. Popravdě jí nikdo nevěnoval žádnou pozornost, ale Dally se s tím smířila. K životu ty rozmazlené fracky nepotřebovala. Měla teď navíc jiné starosti - blížil se den jejích patnáctých narozenin. V běžných rodinách to znamenalo jen občanku a.. pár drobností, ale v jejich rodině? Sama to nevěděla. Den, kdy se to měla dovědět se blížil.
Už zítra, opakovala si v duchu.
Otevřela poznámkový blog a přidala do sbírky pár dalších stejných datumů: 4.10., 4. října, čtvrtý den desátého měsíce.. A tak to pokračovalo dál a dál.
Byla už tma. Hodiny ukazovaly něco málo po půlnoci.
Musím spát, umínila si a v tu ránu usnula.
Zdál se jí podivný sen..

Stála uprostřed lesa. Věděla, že se to k ní blíží. Otočila se a stála mu tváří v tvář. Byl náhlůe temný. Nebyl tím, koho znala. A pak spatřila tu dívku celou od krve. Chtěla na něj křičet, ale nevydala ani hlásku. Už jí nemohla pomoci.

Dally se trhnutím probudila. Snažila se rozvzpomenout na sen. Každého člověka ve snu znala. První byla ona. Před něčím utíkala. Ale co to bylo? Něco temného, ale zároveň jí známého. A ta dívka. To musela být Hana. Ty blonďaté nažehlené vlasy si s ničím nesplete.
Proč se jí ten sen zdál? A kdo byla ta stvůra, co zranila Hanu?
Teď však už neměla čas na přemýšlení. Dveře jejího pokoje se s cvaknutím otevřely a v nich stál táta, bratránek Berny a všechny čtyři sestřičky. Ze všech stra se ozývala písnička "Dally má narozeniny". Dallina nejmladší sestříčka Líza jí donesla dort. Dally ho s úsměvem sfoukla a v duchu vyslovila přání: Ať se to všechno co nejdřív dozvím!
"Všechno nejlepší," popřál jí táta. "A teď - všichni malí vena zůstane tu jen Berny a Dallys. Tak šupem!"
Malé sestřičky neochotně odkráčely a vmístnosti se rozhostilo ticho.
Slova se ujal táta. "Jak víš, v naší rodině je věk patnáct velmi důležitý," začal. "Proč, to se nikdo mladší nedozví.Abys věděla, naše rodina už po staletí dědí vzácné schopnosti. Říkáme si Kivoldové. Dříve jsme měli i vlasní jazyk a toto slovo v něm znamená "ti, co vyhrávají" nebo také "Prvorození"."
Dally se zájmem sledovala tátův výklad. Když nic neříkala, táta pokračoval.

Zpět

23. července 2012 v 13:15 | Kajša |  Básničky0
Je to nenávratně zpět.
Myslít, že zas vydržím to?
Nikdy, vždy, teď,
začíná, končí můj život.

Mizí, objevuje se.
Nahle, pomalu, rychle.
Světe nediv se,
je to nekonečná, krátká chvíle.

Koňská láska

22. července 2012 v 15:14 | Kajša |  "Písničky"

Jen na vlastní nebezpečí!!!




Omlouvám se za kvalitu - je to natáčený foťákem..

22. července

22. července 2012 v 14:35 | Kajša |  Můj E-deníček
Čauky lidičky,
tak jsem se vám už vrátila od koníků. Píšu to opožděně, ale jindy nebylo volno.
Doporučuju všem vyhýbat se mýmu blogu 20 stránkovým obloukem - poslechla jsem svoji drahou sestřičku a pokusila se složit písničku. Už jen z mýho zpěvu budete mít noční můry do konce života. A plus ten text.. echm, to by byl moc silnej zážitek.
Mějte se krásně!!

Prvorozená - 1. kapitola

5. července 2012 v 20:17 | Kajša |  Prvorozená
Podzim toho roku byl chladný. Nad malým městečkem na západě Vysočiny se rozprostíral houf mraků. V jedné nové vile se právě chystala do školy nejstarší dcera nově přistěhovaného hajného. Jmenovala se Dally.
Dally otřela nůž do velikého krajíce chleba. Bez vydatné snídaně by den nevydržela. Nepřítomně umyla nádobí a pustila se do jídla.
Myslela na novou školu. Na budoucí spolužáky. Na místo, odkud přijela. Na kamarádky..
Kamarádky? uchichtla se tiše. Žádné neměla. Byly to tyranky. B2 (označení pro bárbíny na druhou). Nenáviděla je. Všechny.
Mrkla na hodinky. Přesně za půl hodina jí měla začít škola.
Tak do toho. Hlavně pravou nohou.
☻☻☻
Místní škola měla 203 žáků. Každý tu znal každého. Drby se šířily rychlostí světla. Tajemství při dobré vůli vydrželo 2 vteřiny. Kdo chtěl zapadnout, šel s módou.
Ve smutném zářijovém dni postávaly před školou hloučky studentů. Dívky mrzly v minisukních, zatímco kluci předváděli nejnovější modely kožených bund. Pak se však mezi ně zjevila příšera: vlnité havraní vlasy měla rozpuštěné, neměla žádný make-up a NAVÍC měla KALHOTY!
Zářivě se usmála a zamířila ke skupince vrstevníků. "Ahoj," řekla. "chodíte do osmičky? Já jsem tu nová."
Skupinka zmlkla. Vyjukaně se na ni dívali.
Jako první se vzpamatovala jakási blondýna. Škrobeně se na Dally usmála."Jasně, že jsme z osmiky. Já jsem Hanka a jestli chceš, můžu tě tady provédst."
"To budeš moc hodná!" vydechla nová. "Mimochodem, já jsem Dally."
Hanka jejímu jménu vůbec nevěnovala pozornost. Bylo to vážně jen mimochodem.
Kývnutím hlavy Dally naznačila, aby škla za ní. Dally ji pochopitelně poslechla. Čekala, že jí Hana ukáže ředitelnu, sborovnu a kancelář, ale blondýna ji dovedla ke kamenné studni dál od hloučků štěbetajících dětí.
"Takže zaprvé," vyštěkla. Její pohled už nebyl rádoby milý, ale namyšlený a arogantní. " to, co řeknu, vždycky platí. Nikdo mně nebude odporovat. Za druhé: dokud nebudeš oblíbená, nemáš nárok na kluka. Zatřetí: nikdy se nesmíš učit líp, než já."
Sjela ji pohledem a nakrčila nos. "Jo, a holky nosí sukně, zítra přijď normálně oblečená!"
"A může mi paní dokonalá vysvětlit, proč bych to měla dělat?"
Hanka se zarazila. Pak se zatvářila jako rozzuřená kočka a vyprskla na Dally: "Tak se ke mně nikdo chovat nebude! Ještě budeš prosit o odpuštění!"
"Myslíš?" usmála se Dally a vydala se hledat kancelář.
Co je to jen za holku? pomyslela si vyjevená Hana.


DOPÍŠU JINDY!