Volí si stezku chodec nebo stezka chodce?

Prvorozená - 2. kapitola

24. července 2012 v 16:12 | Kajša |  Prvorozená
Září uteklo jako voda. Nikdo už Dally nevěnoval zvýšenou pozornost. Popravdě jí nikdo nevěnoval žádnou pozornost, ale Dally se s tím smířila. K životu ty rozmazlené fracky nepotřebovala. Měla teď navíc jiné starosti - blížil se den jejích patnáctých narozenin. V běžných rodinách to znamenalo jen občanku a.. pár drobností, ale v jejich rodině? Sama to nevěděla. Den, kdy se to měla dovědět se blížil.
Už zítra, opakovala si v duchu.
Otevřela poznámkový blog a přidala do sbírky pár dalších stejných datumů: 4.10., 4. října, čtvrtý den desátého měsíce.. A tak to pokračovalo dál a dál.
Byla už tma. Hodiny ukazovaly něco málo po půlnoci.
Musím spát, umínila si a v tu ránu usnula.
Zdál se jí podivný sen..

Stála uprostřed lesa. Věděla, že se to k ní blíží. Otočila se a stála mu tváří v tvář. Byl náhlůe temný. Nebyl tím, koho znala. A pak spatřila tu dívku celou od krve. Chtěla na něj křičet, ale nevydala ani hlásku. Už jí nemohla pomoci.

Dally se trhnutím probudila. Snažila se rozvzpomenout na sen. Každého člověka ve snu znala. První byla ona. Před něčím utíkala. Ale co to bylo? Něco temného, ale zároveň jí známého. A ta dívka. To musela být Hana. Ty blonďaté nažehlené vlasy si s ničím nesplete.
Proč se jí ten sen zdál? A kdo byla ta stvůra, co zranila Hanu?
Teď však už neměla čas na přemýšlení. Dveře jejího pokoje se s cvaknutím otevřely a v nich stál táta, bratránek Berny a všechny čtyři sestřičky. Ze všech stra se ozývala písnička "Dally má narozeniny". Dallina nejmladší sestříčka Líza jí donesla dort. Dally ho s úsměvem sfoukla a v duchu vyslovila přání: Ať se to všechno co nejdřív dozvím!
"Všechno nejlepší," popřál jí táta. "A teď - všichni malí vena zůstane tu jen Berny a Dallys. Tak šupem!"
Malé sestřičky neochotně odkráčely a vmístnosti se rozhostilo ticho.
Slova se ujal táta. "Jak víš, v naší rodině je věk patnáct velmi důležitý," začal. "Proč, to se nikdo mladší nedozví.Abys věděla, naše rodina už po staletí dědí vzácné schopnosti. Říkáme si Kivoldové. Dříve jsme měli i vlasní jazyk a toto slovo v něm znamená "ti, co vyhrávají" nebo také "Prvorození"."
Dally se zájmem sledovala tátův výklad. Když nic neříkala, táta pokračoval.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sáruš Sáruš | 24. července 2012 v 17:34 | Reagovat

Páni to je bomba! Prosím o další kapitolu... hned!! Je strašný, když to utnež zrovna v tom nejnapínavějším. :D

2 Kajša Kajša | 24. července 2012 v 19:11 | Reagovat

Možná zítra =D nechce se mi to přepisovat... a další kapitola končí podobně :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama