Volí si stezku chodec nebo stezka chodce?

Září 2012

29.9.2012

28. září 2012 v 18:45 | Kajša |  Můj E-deníček
Čaky lidi,
tak jsem zase tu. No, nevadí..
Dneska mně trochu nedošlo, že v úplně prázný místnosti se všechno rozlíhá a začala jsem v pokojíku hrát na kytaru. To byl fakt zážitek - snad to neslyšeli sousedi. A pak mě ještě mamka donutila jít hrát na zahradu, protože věšela prádlo. Chjo.. Už chcu mít vymalováno, bude to tady skvělý (snad), ale s takovou rychlostí to potrvá nejmíň do Vánoc..

Tak pac a pusu

Leontýnka! =D

Né, dobře.. Mně z mamčiný jakýsi pohádkový cesty, kde budu muset trapčit v převleku(ještěže Leontýnky) už trochu hrabe.

Pa Kajšaa

Nesuď mě..

27. září 2012 v 20:24 | Kajša |  Básničky0
Ještě pro ujištění,
jsem v pohodě,
vážně mi nic není!
Jen toužím po svobodě.

Svobodě, říkat,
co mě teď napadne,
a kdy chci vlykat,
ať je to i nápadné.

Nebaví mě žít,
pod přísnými pravidly.
A já nechci umřít,
tak nesuď, nevíš-li!

27.9.2012

27. září 2012 v 19:58 | Kajša |  Můj E-deníček
Čauky lidii!!
Asi si budete myslet, že jsem blázen, ale zjistila kjsem, že uklízení je úžasnáá věc. Ani byste netušili, co všechno se dá najít za nočním stolkem (případně pod haldou knížek).Třeba keramickýho tuleně, kterýho jsem dostala od tatínka, když byl kdesi v Německu, náramek od tatínka, gumičky, záložku s koníkem, cedulku s nápisem: KDYBY BLBOST JEZDILA NA KOLE, MUSELI BYSTE BRZDIT DO KOPCE! (dost výstižný!! Dostala jsem ju v primě k narozám..), odlitý stopy ze sádry a dokonce i krabiču na rovnátka (rovnáka jsem našla na poličce pod spoustou papírů..). Je fajn uklízet!! =D
A kdyby vás to zajímalo, tak jsem tááááákhle zamilovaná. No dobře, tak ještě mnohem mnohem víc!! =*

Pac

vaše uklízící, spící na sedačce a zamilovaná Kajšinka ♥ =DD

P.S. Sry, hrabe mi!! (Jak někdo může napsat psycholožka s i?!!)

26.9.2012

26. září 2012 v 21:05 | Kajša |  Můj E-deníček
Fajn, tak jsem se v článku proměnila v Nikoho. Moc fajn, co?
Řekla bych, že každý si žije svůj život a NIKDO nemá právo ho za to kritizovat. Jsou tu ale někteří, kteří si hrají na hrdiny a snaží se zachraňovat někoho, kdo to ani nepotřebuje. No tak pardón, že jsem se s nima nebavila.. Je totiž naprosto normální, že se kamarádky navzájem ignorují a vyhýbají se tý druhý. Komu jsem vlastně řekla, proč tak najednou myslím na svou prababičku a Olinku? Když jsem se svěřila někomu, kdo o sobě říká, že se nikdy s nikým nehádá a koho jsem měla vždycky ráda, tak si najednou přivlastňuju kamarádky. Já se snažila jen s někým bavit a ani to jim nevyhovuje. Tak co mám podle nich dělat, když se s nima nesmím nebavit a ani bavit? A když mi napíšou psaníčko jen z důvodu, aby se se mnou hádaly, tak co si o nich mám myslet. Jo, píšu si pořád do deníčku, protože mě to baví a ne abych někoho pomlouvala. Ví vůbec některá z mých "kamarádek" kam jdu zítra místo školy? Jasně, Jituška, která o mně jediná ví víc věcí, ale ani si to neuvědomuje.

Upírka Jully

19. září 2012 v 18:34 | Kajša |  Bez pokračování
Bylo jaro. Venku ještě zbývalo posledních pár míst pokrytých sněhem, ale jinde už vykukovaly i první sněženky.
Idylka každého romantika, že? Jistě, máma mě mezi ně taky řadila. Kdysi. Povím vám svůj příběh. Je jen o jediném dni. Ten den navždy změnil můj život. Navždy ho převrátil naruby..

Ze salónku byly slyšet dámské hlasy. Ach, pomyslela jsem si, maminka má zase své NOS (podle mě Nudná Otravná Slezina a podle maminky Nedělní Odpolední Sedánek). Celá tato akce spočívala v tom, že se bohaté dámy sešly v našem salónku, vypily čaj, zdrbaly všechny, kdo něco znamenají a vyměnily si nové recepty. Akce hodná naší rodiny.
Ale v té době jsem se těch akcí s nadšení účastnila - byla to čest, pít čaj s dámami.
Seděla jsem v růžových nabíraných šatech na pohovce vedle maminky. Rozhovor se točil kolem rodiny Suttonových, jejichž dcera prý dostala nějakou záhadnou nemoc a vůbec nevychází na sluníčko.
Do této chvíle jsem pokorně upíjela čaj a nevnímala proud hovoru, ale na této informaci bylo něco divného. Proč by někdo nemohl na slluníčko? Co je to za zvláštní nemoc? Tyto myšlenky mi běhaly hlavou celý den, dlouho po skončení dýchánku.
Večer otec a maminka odjeli na tradiční ples. Doma jsem zůstala jen já a služebnictvo. To nebyl žádný problém-služebnictvo mě musí poslouchat.
Zavolala jsem svou komornou Lindu. Měla jsem ji moc ráda - a pořád mám - a ona mě pochopitelně vyslechla.
Řekla jsem jí, že chci zajít za Katrin Suttonovou. Neptala se proč. Toto bylo u vyšší společnosti naprosto běžné. My mladší jsme se běžně navštěvovali pozdě večer. Bylo to rebelské? Možná. Už si nevzpomínám.
Dojely jsme do Suttonovic sídla. Sesedla jsem z koně a zaklepala na klepadlo.
Dveře mi otevřela samotná Katrin. To bylo divné - k čemu má služebnicvo? Nebo lépe - KDE má slušebnictvo.
Vypadala zvláštně. Neučesaná, v ušpiněném oblečení, pobledlá. A její oči.. Dnes mě neděsí, ale v té chvíli.
Ztuhla mi krev v žilách. Její kdysi modré oči teď černo-rudě zářily a nevýrazé řasy zmavly. Chlapec by řekl, že je krásná, ale nebyla. Byla děsivá.
"Ale, Jully, jdeš jako na zavolanou," usmála se tím strašlivým úsměvem, a pak si už pamatuji jen její bílé tesáky.

Udělala ze mě stejnou zrůdu, jakou byla ona. Nikdy mi však neprozradila, kdo proměnil ji.
Ale mám věčný život, ne? Přece bych jí to nevyčítala!
A tak jsem se stala upírem.

Oni

19. září 2012 v 6:50 | Kajša |  Básničky0
Smutno mi je,
jak jen to může být,
že svět se směje,
když oni spí pod zemí.
Snad jim to přejí,
a/nebo nám?
Snad se jen bojí-
-nikdo nechce být sám.
Sám spát,
a už se nevzbudit,
proč se bát?
Nebudem je už vinit.
To, co se jim stalo,
stane se i nám.
Ani naději malou,
nám vrchnost nedá.

Tisíce otázek

19. září 2012 v 6:45 | Kajša |  Básničky0
Tisíce otázek,
tisíce mlčení,
krásná jak obrázek,
jak beránka mučení.
Jak zlatavá obloha,
jak černý blesk,
jak překrásná náhoda,
jako včera a dnes.
Jak rozkvetlý tulipán,
jako kamenná cesta,
jak velký temnot pán,
jak bílá nevěsta.
Jako tichý šum lesa,
jak ostnatý prut,
tak strašlivá a hezká,
taková je smrt.

P. S. VÁŽNĚ jsem v pohodě, je to jen básnička..

Až - Tomáš Klus (akordy, tab)

18. září 2012 v 6:50 | Kajša |  Kytary, kam koukneš
Amirozpustím D dým. A k tomu.
GSkončí další den. C Tak půjdem.
AmiOba domů. DZa tím svým. G
Štěstím C. Jsem kolemjdoucí z davu.
Součást Osudu. A budu.
Tebou znovu oslněn.

Až rozpustíš si vlasy. Zítřek bude tmou.
Asi. Jednou je budu česat já.
Jsou plný krásy. Otevřu okno.
Aby. Všechno bylo blíž.
Tady. Vždyť víš.

REF.
Zatím Emimi nikdo nevěří.Ami Mý vzdušný zámky.
FU dveří. Jen Ty jsi na oko smutná.C
EmiA co mám dělat. Když jsme tři.Ami
Ty jsi ta co s láskou nešetří.F
Ty jsi ta na oko smutná.C

Láhev vína dohasíná. A Ty jsi.
Zas tak jiná. Jsi moje.
Vím to jenom já. Jsi srdcevrah.
Mých snění. Na stěnách.
Fotky mění. Slzy v hrách.

REF.

Jsme dva různý světy. Dvě míjející se planety.
Jsme dvě kosmický lodě. Starý fráze v křoví.
Poví Ti je on. Tvůj přítel.
Plyšový seladón.

REF.

Vybrnkávání: struny postupně D, G, e, H, G, D.
Akordy C a Ami jsou jen na polovinu doby, takže můžete zahrát struny A, H, přehodit na Ami a struny D, e.

Slyším duchy?

17. září 2012 v 20:10 | Kajša |  Diskuze
Už delší dobu doma slyším divné zvuky. Jistě, můžou to být jen výtvory mé představivosti, jak si myslí sposta mých kamarádek. Ale..
Byla jsem doma sama, teda když nepočítáte dědu o dvě patra níž. Dívala jsem se na Upíří deníky, a pak jsem si na chviličku vyláhla sluchátka z uší. Najednou jsem slyšela, jak někdo otevírá dveře od špajzky. Nebylo možné, aby byl někdo doma - rodiče se měli vrátit až za týden a ségra za dva dny. A pochybuju, že by děda šel pro něco do našeho mrazáku nebo pro minerálku (vzhledem k tomu, že v životě neměl zmrzlinu a minerálky nepike..).
Tak co si o tom myslíte??

Křídla

5. září 2012 v 19:18 | Kajša
Jen jedno křídlo,
nejsou osamělí.
K čemu by bylo?
A ti by ho chtěli.

A kdo má křídla obě?
Jsou to šťastlivci.
Já mezi nimi díky Tobě,
mám plné srdce.

Plné pocity,
krásnými jak růže.
Nebo jako ty.
Co zkazit to může???