Volí si stezku chodec nebo stezka chodce?

Prvorozená - 7. kapitola

13. listopadu 2012 v 6:30 | Kajša |  Prvorozená
Dally se rychle vzpamatovala. Zatím to s rodinou rozebírat nechtěla, ale poprosila tátu, aby jí knihu půjčil. Rozhodla se, že se o proroctví dozví více.
Ještě jednou si přečetla odstaveček o sobě a pak začala hledat. Hledala různá slova, která ji nějak vystihovala. Nenašla však nic zajímavého a asi po půl hodině se vzdala a vrátila knihu do nejzaššího rohu knihovny.
"Tak jsi to už konečně vzdala?"
Dally sebou trhla. Za ní stál její táta.
"Jak dlouho tu jsi?" zeptala se ho lehce překvapeně.
"Moc dlouho ne," usmál se na ni. "doufám, že už jsi zjistila, že v obyčejné knize proroctví nic nenajdeš." Dally jen přikývla a upřela na něj oči plné nevyřčených otázek.
"Víš," pokračoval otec. "jedna kniha existuje. Je ale velmi nebezpečné ji číst. Bojím se o tebe. I přesto do ní musíš nahlédnout."
"Neboj se, tati," řekla smířlivě. "já už nejsem tvoje malá holčička. Zvládnu to."
Otec si povzdechl. "Já vím. Chceš tu knihu teď?"
Dally vyskočila málem až ke stropu a táhla otce ze dveří. Když se dveře zavíraly, uslyšela tiché "Proč jsem se jí vůbec ptal?" Dívce lehce zacukaly koutky, ale byla příliš nedočkavá na to, aby se smála.
Táta ji dovedl ke svému pokoji. Tam na něj Dally chvíli počkala. Je to zvláštní, pomyslela si. nikdy jsem u něj v pokoji nebyla.
Vrátil ze za necelých pět minut s malou knížkou v ruce. Vypadala, že je ještě starší, než Kniha proroctví.
Dally náhla zachvátil zvláštní pocit. Rozklepala se jí kolena. Ne strachem, své tělo teď nemohla ovládat. Najednou kolem ucítila vůni deště a jemný vánek pohrávající si s jejímy kudrnami. Natáhla ruku k otci a ten jí opatrně knihu podal. Při sebemenším kontaktu s knihou se zachvěla. Nadechla se a cílevědomě ji uchopila.
Pak se stalo několik věcí zároveň. Otec pustil knihu, Dally vytryskly do očí slzy a kniha se otevřela. Dally v ní chtěla začít číst, ale spoutávala ji neskutečná bolest hlavy.
Uslyšela výkřik. "Dally! Zavři tu knihu!" Otce však neposlechla. Chtěla mu odpovědět, ale z úst se jí dostalo jen slabé vydechnutí.
Ne! řekla si v duchu. musím to zastavit!
A v tu ránu vše utichlo. Bolest ustala a kniha se pomalu zavřela.
"Dally," oslovil ji otec. "chtěl jsem ti jen říct, že na tu knihu nesmíš spěchat. Myslí totiž sama a ona rozhodne, kdy ti prozradí něco ze svých tajemství."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co je za den??

Pondělí 15.9% (18)
Úterý 12.4% (14)
Středa 9.7% (11)
Čtvrtek 10.6% (12)
Pátek 10.6% (12)
Sobota 14.2% (16)
Neděle 15.9% (18)
Jak to mám čmuchat?? =)) 10.6% (12)

Komentáře

1 Sári Sári | Web | 13. listopadu 2012 v 6:42 | Reagovat

tahle brzo ráno bych nic tak dokonalýho nedala! vážně bezva!! ;)
Jak to děláš? Já mám problém najít "t" :D

2 Kajša Kajša | Web | 13. listopadu 2012 v 16:08 | Reagovat

:D já neim.. po ránu ještě nejsu tak otrávená.. :-D ale aj tak píšeš líp!! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama