Volí si stezku chodec nebo stezka chodce?

Listopad 2012

Granátové lablko

29. listopadu 2012 v 6:50 | Kajša |  Bez pokračování
První kolo literární soutěže u Sisi

Byl čtvrtek. Učitelka chemie si tiše odříkavala svůj výklad, ale nebylo jí to nic platné. Ve třídě nebyl snad nikdo, kdo by ji vnímal. Všichni si tiše povídali o akci měsíce.
"Liss! Slyšela jsi o párty u Dillie? Zítra v pět na kulturáku!"
"Co si vezmeš na tu párty u Dill?"
"Dill, mám ti pomoci s občerstvením?"
"Myslíte, že mě máma pustí až do tří? Po tom průšvihu u Nicholase.."
Takový rozhovor zněl ze všech stran a Dillie se jen spokojeně usmívala. Občas někomu poradila, co na sebe, ale v duchu spřádala plán. Na večírky byla odbornice a to všichni věděli. Nikdo si nedovolil pozvání odmítnout.
Sobota utekla jako voda a v pět hodin byl kulturní dům ve Scaryvill naplněný k prasknutí. Dillie se se všemi přátelsky přivítala, občas někomu pochválila oblečení a ledabyle přijímala komplimenty od kluků. Potom došla k mikrofonu před stoly a hlasitě si odkašlala. Všichni zmlkli.
"Čauky lidičky," zašvitořila s nacvičeným úsměvem. "dík, že jste všichni přišli. Hrát nám bude živá kapela Uschlá moucha a jako hřeb večera vystoupí naše vycházející hvězda Lisa Winterová." Lehce se odmlčela a přelétla pohledem po svých posluchačích. Pak jekoby mimochodem dodala. "Pro dnešní večer jsem objednala úplnou novinku - džus z granátových jablek. Vážně doporučuju, protože na trhu se objeví až za půl roku." Koutky jí vyletěly do úšklebku typu "na to nemáte", ale hned se vzpamatovla. "Přeji vám příjemný večer. Bavte se!"
Sálem se rozezněl potlesk a kapela začala hrát.
Každý se skvěle bavil. Každý, až na Liss. Byla nervózní kvůli svému vystoupení, takže ani neochutnala ten nový džus. Půlnoc se blížila a zábava byla stále v plném proudu. Pak kapela stichla a Dillie ohlásila její jméno. Liss doklopýtala k mikrofonu. Z reproduktorů se rozezněla předehra písničky I will be od Avril a Liss začala zpívat. Už se nebála. Hudba byla její život. Zazpívala pět písniček a potlesk byl stále delší. Nakonec jí přišel nekonečný. Vděčně a lehce překvapeně se zasmála a odešla od mikrofonu.
Dillie oznámila, že party končí a všichni odešli. Jak roboti, pomyslela si Liss. A vážně. Šli jako roboti. Ne, spíš jako zombie. Nikdo se na nikoho nepodíval a jejich pohyby byly jaksi... bez života. Všech, až na Lisu.
.

Mé milé já

14. listopadu 2012 v 7:18 | Kajša |  Bez pokračování
Lidičky, včera jsem si četla článek v časopisu Moje psychologie. Psaly tam spisovatelky svému osmnáctiletému já a toto TT je úplně skvělá příležitost k něčemu podobnému. Osmnáct mi ještě není (a pár let ještě nebude), ale není to za moc dlouho, takže...
Moje milé třicetileté já,
doufám, že se máš dobře. Vzpomeneš si někdy na svou první lásku? Nebo se jen podíváš vedle sebe a vidíš ty modrý oči, do kterých ses ve čtrnácti zamilovalo? Bylo by to pěkný, ale asi v to moc nevěřím. Snad ses dostalo na ekonomku nebo psychologii, protože to byl vždycky tvůj sen. No dobře, vždycky ne. Ale ty sny v osmi letech o tom, že budeš cukrářkou, bych ti nedoporučovala uskutečnit - víš, jakou bys mělo postavu? Snad ještě někdy jezdíš na konících. Mohla by sis pořídit i vlastního, ale nechcu radit. A jestli ses náhodou přestěhovalo pryč, tak nezapomeň na svou rodnou třebíčštinu, protože tý nikdo nerozumí a je to ten nejkrásnější jakyk na světě.
Mám tě ráda. Pac a pusu posílá
Kajša

13.11.2012

13. listopadu 2012 v 16:24 | Kajša |  Můj E-deníček
Lidííí!!

Taky tak nenávidíte očkování? Já byla na třetí dávce tamtoho, co holky určitě ví, co + si doktor vzpoměl, že můžu jít na tetenus a já si teď levou rukou ani nerozepnu bundu, což je dost tragický, jelikož jsem levačka. No prostě hrůza a děs. Navíc jsem byla na očkování S DĚDEM a on řekl celej název toho očkování!!! No, já myslela, že se tam v tu ránu propadnu a budu propadnutá. To bylo strašlivý.

Tak pac

Prvorozená - 7. kapitola

13. listopadu 2012 v 6:30 | Kajša |  Prvorozená
Dally se rychle vzpamatovala. Zatím to s rodinou rozebírat nechtěla, ale poprosila tátu, aby jí knihu půjčil. Rozhodla se, že se o proroctví dozví více.
Ještě jednou si přečetla odstaveček o sobě a pak začala hledat. Hledala různá slova, která ji nějak vystihovala. Nenašla však nic zajímavého a asi po půl hodině se vzdala a vrátila knihu do nejzaššího rohu knihovny.
"Tak jsi to už konečně vzdala?"
Dally sebou trhla. Za ní stál její táta.
"Jak dlouho tu jsi?" zeptala se ho lehce překvapeně.
"Moc dlouho ne," usmál se na ni. "doufám, že už jsi zjistila, že v obyčejné knize proroctví nic nenajdeš." Dally jen přikývla a upřela na něj oči plné nevyřčených otázek.
"Víš," pokračoval otec. "jedna kniha existuje. Je ale velmi nebezpečné ji číst. Bojím se o tebe. I přesto do ní musíš nahlédnout."
"Neboj se, tati," řekla smířlivě. "já už nejsem tvoje malá holčička. Zvládnu to."
Otec si povzdechl. "Já vím. Chceš tu knihu teď?"
Dally vyskočila málem až ke stropu a táhla otce ze dveří. Když se dveře zavíraly, uslyšela tiché "Proč jsem se jí vůbec ptal?" Dívce lehce zacukaly koutky, ale byla příliš nedočkavá na to, aby se smála.
Táta ji dovedl ke svému pokoji. Tam na něj Dally chvíli počkala. Je to zvláštní, pomyslela si. nikdy jsem u něj v pokoji nebyla.
Vrátil ze za necelých pět minut s malou knížkou v ruce. Vypadala, že je ještě starší, než Kniha proroctví.
Dally náhla zachvátil zvláštní pocit. Rozklepala se jí kolena. Ne strachem, své tělo teď nemohla ovládat. Najednou kolem ucítila vůni deště a jemný vánek pohrávající si s jejímy kudrnami. Natáhla ruku k otci a ten jí opatrně knihu podal. Při sebemenším kontaktu s knihou se zachvěla. Nadechla se a cílevědomě ji uchopila.
Pak se stalo několik věcí zároveň. Otec pustil knihu, Dally vytryskly do očí slzy a kniha se otevřela. Dally v ní chtěla začít číst, ale spoutávala ji neskutečná bolest hlavy.
Uslyšela výkřik. "Dally! Zavři tu knihu!" Otce však neposlechla. Chtěla mu odpovědět, ale z úst se jí dostalo jen slabé vydechnutí.
Ne! řekla si v duchu. musím to zastavit!
A v tu ránu vše utichlo. Bolest ustala a kniha se pomalu zavřela.
"Dally," oslovil ji otec. "chtěl jsem ti jen říct, že na tu knihu nesmíš spěchat. Myslí totiž sama a ona rozhodne, kdy ti prozradí něco ze svých tajemství."

Prvorozená - 6. kapitola

7. listopadu 2012 v 19:55 | Kajša |  Prvorozená
"A co je na tom?" řekla ledabyle Dally. "určitě to umí spousta dalších lidí!"
Berny zakroutil hlavou. "Dallien, copak to nechápeš?"
"Co?" zasmála se absurdnosti své otázky. "Jasně, že to chápu. Prostě ovládám o Živel víc, než můj dokonalý bratránek. To ti tolik vadí, že jsem v něčem lepší?"
"Nechovej se jako malá!" okřikl ji. "musíme hned za tvým otcem. Do té doby, buď tak hodná a nemel."
Dally protočila panenkami, ale nechtěla Bernyho ještě více podráždit.
Došli domů a Dallyin táta je nadšeně přivítal. Příchozí mu to ale tak vřele neopětovali.
"Co se stalo?" zeptal se.
"No, víš tati-" začala Dally, ale Berny ji přerušit.
"Dallien ovládá dva Živly!" vyhrkl a celé to svému strýčkovi vylíčil.
Dallyin táta chvíli nic neříkal. Potom se obrátil ke knihovně a z nejtmavšího rohu vytáhl starou tlustou knihu v koženém vázání.
Otevřel ji téměř na konci a začal číst:

Ta, jež narozena První, a vládne dvěma Živly, smí to, co nikdo z nás. Zří Osud svůj či jiných a Cestovatelkou jest. Zvol si sama, Havraní dámo, jaká Cesta tě čeká, však věz: Temnotu či Světlo zvolíš, nikdy klid nenalezneš. Jsi Spásou i Ničením, jen si vyber, kudy se tvé kudrny jak Voda s Větrem poženou.

Dalien zrala na otce, jakoby ho v životě neviděla. Bylo to proroctví. A psalo o ní.

30 dní Meme - Ich mache Schluss

7. listopadu 2012 v 19:41 | Kajša |  30 dní Meme
Lidi, nemá to cenu.. S Meme končím.. Budu se radši věnovat příběhům. Pac

30 dní Meme - den 19.

5. listopadu 2012 v 6:00 | Kajša |  30 dní Meme
kdy jsi nerespektoval/a své rodiče

Jaj, hloupá otázka, jelikož je ve většině případů respektuju. No, ale pokud se jedná o hubnutí nebo učení, tak echm..
Jinak si asi na nic nevzpomenu..

30 dní Meme - den 18.

4. listopadu 2012 v 18:40 | Kajša |  30 dní Meme
v co věříš

Bude se vám to zdát trhlý (zvlášť ode mě), ale věřím v přátelství. Občasný hádky jsou potřeba, bez nich bychom nepřežili a přátelé jsou lidé, kteří mě vždycky podrží. Mám vás ráda!! A nemyslete si, že když se s váma nebavím, tak vás mít ráda přestanu!!! ♥

30 dní Meme - den 17.

3. listopadu 2012 v 18:00 | Kajša |  30 dní Meme
tvé úspěchy a neúspěchy za poslední rok

Tak začnem úspěchy, ju? Hodně jsem se zlepšila ve hře na kytaru, byla jsem na desetidenním táboře u koní, mám kluka, byla jsem na několika kocertech se ségrou a vydupala jsem si vymalování pokoje.
A teď teda i ty neúspěchy. Chmm.. Můj průměr ve škole se o dost zhoršil, mezi ka,arádkama jsem čímdál tív víc postradatelnější, rozhovory se ségrou se omezily na dvě hodiny za čtrnáct dní a moje vztahy s rodinou se pořád horší..

30 dní Meme - den 16.

2. listopadu 2012 v 6:00 | Kajša |  30 dní Meme
tvůj názor na mainstreamovou muziku

Díky Blair za stručný překlad..
No, sice moc nechápu, co to je, ale radši než takový ty šíleně moderní písničky mám folk. Radúza, Jananas, Tomáš Klusa různý malý a neznámý skupiny, ke kterým mě přivedla sestřička, jsou mnohem lepčí. I když se mi líbí píničky od Adéle a Avril Lavigne.